CS logo ZKL Group

Na mazání ložisek se používají zpravidla rafinované oleje s dobrou chemickou stabilitou, která může být vylepšena antioxidačními přísadami.

Rozhodující vlastností oleje je kinematická viskozita, která klesá s rostoucí teplotou. Vhodná viskozita oleje υ₁ se dá stanovit z diagramu na obr. 23 v závislosti na středním průměru ložiska d_s = (d + D)/2 a frekvence otáčení n. Pokud je známa provozní teplota, nebo je možno ji zjistit, určí se z diagramu obr. 24 vhodný olej a viskozita υ při mezinárodně normalizované porovnávací teplotě 40 °C, která je potřebná pro výpočet poměru ϰ.

Při poměru ϰ < 1 se doporučuje použít olej s EP přísadami, které zvyšují únosnost olejového filmu. Při poklesu hodnoty ϰ pod 0,4 se použijí vždy jen oleje s přísadou EP.

Pokud je poměr ϰ větší než 1, dosáhne se v provozu zvýšená spolehlivost řešení příslušného uložení.

Příklad:

– ložisko d = 180 mm, D = 320 mm, d_s = 250 mm

– frekvence otáčení n =500 min^-1

– předpokládaná provozní teplota 60 °C

Pro tyto podmínky je podle diagramu na obr. 23 minimální kinematická viskozita
υ₁ = 17 mm².s^-1.

Při zohlednění provozní teploty 60 °C musí mít použitý olej vybraný podle diagramu na obr. 24 při normalizované teplotě 40°C kinematickou viskozitu υ minimálně 35 mm².s^-1.

Pro axiální soudečková ložiska se kinematická viskozita mazacího oleje stanoví přibližně v závislosti na součinu n x d, kde n je frekvence otáčení ložiska v otáčkách za minutu a d je průměr díry v mm, dle tabulky 37. Nižší hodnoty viskozity platí pro ložiska méně zatížená, pro která platí P_a ≦ 0,1 C_a. Vyšší hodnoty platí pro P_a > 0,1 C_a.