CS logo ZKL Group

Ložisko se upevňuje v radiálním směru na lícované válcové ploše čepu a díry v tělese. V některých případech se při upevňování na čep používá upínací nebo stahovací pouzdro, případně lze ložisko upevnit přímo na kuželový čep.

Správné radiální upevnění ložiska na čepu a v tělese má značný vliv na využití jeho únosnosti a na správnou funkci uložení. Přitom jsou důležitá tato hlediska:

a) bezpečné upevnění a rovnoměrné podepření kroužků

b) jednoduchá montáž a demontáž

c) posun volného ložiska v axiálním směru

Zásadně by měly být oba ložiskové kroužky uložené pevně, protože pouze tak se dosáhne jejich spolehlivého podepření po celém obvodu a radiální upevnění proti protáčení. Pro ulehčení montáže a demontáže nebo na posouvání volného ložiska je dovoleno posuvné uložení jednoho z kroužků.

Při volbě správného radiálního upevnění ložiska posuzujeme a zohledňujeme následující vlivy.

Obvodové zatížení nastává tehdy, když se příslušný ložiskový kroužek otáčí a směr zatížení se nemění, nebo pokud se kroužek neotáčí a zatížení rotuje. Obvod ložiskového kroužku je během jedné otáčky zatěžován postupně. V tomto případě musí být zatížený kroužek vždy s potřebným přesahem pevně uložen.

Bodové zatížení nastává tehdy, když ložiskový kroužek stojí a vnější síla směřuje stále do téhož bodu oběžné dráhy, nebo se kroužek i síla otáčejí stejnou frekvencí otáček. Kroužek, na který působí bodové zatížení, může být uložený s vůlí (hybně), pokud to podmínky vyžadují.

Neurčitý způsob zatížení nastává, pokud působí na kroužek proměnné vnější síly, při kterých nelze určit směr a změnu zatížení (např. nevyvážené hmoty, nárazy a pod). Neurčitý způsob zatížení vyžaduje, aby byly oba kroužky uloženy s přesahem (pevně). Za těchto podmínek je ve většině případů uložení potřebné volit ložiska se zvýšenou radiální vůlí.

Velikost zatížení má přímý vliv na volbu velikosti přesahu v uložení (vyšší zatížení – větší přesah), s důrazem na případy nárazového zatížení. Pevné uložení na čepu nebo v díře tělesa vyvolá deformaci kroužku, a tím dojde ke zmenšení radiální vůle. Aby byla v případech pevného uložení zabezpečená potřebná radiální vůle, je třeba někdy použit ložiska se zvětšenou radiální vůlí. Výsledná vůle po smontování je závislá na typu a velikosti ložiska. Velikost a typ ložiska podmiňuje velikost potřebného přesahu uloženého kroužku. Pro ložiska menších rozměrů se volí menší přesahy a naopak. Relativně menší přesahy se požívají např. pro stejně velká kuličková ložiska v porovnání s válečkovými, kuželíkovými nebo soudečkovými ložisky.

Materiál a konstrukce připojovacích částí se musí zohlednit při určovaní jejich výrobní tolerance. Výsledky praktických zkušeností jsou promítnuty v dále uváděných tabulkách. V případech, když se ložiska montují do těles ze slitin lehkých kovů nebo na čepy dutých hřídelů, volí se uložení s vyššími přesahy.

Dělená tělesa nejsou vhodná pro uložení s velkými přesahy, neboť je reálné nebezpečí sevření ložiska v dělící rovině tělesa.

Ohřev a teplo vznikající v ložisku mohou vést k uvolnění přesahu na čepu, a tím k protáčení kroužku. V tělese může nastat opačný případ. Ohřevem dojde k vymezení vůle, a tím k omezení až vyloučení axiálního posuvu kroužku volného ložiska v tělese. Proto na tento faktor klademe při navrhování uložení velký důraz.

Přesnost úložných ploch z hlediska jejich tolerancí a geometrických tvarů je důležitá, neboť se může přenášet na oběžné dráhy ložiskových kroužků a definuje přesnost uložení.

Při použití ložisek normálního stupně přesnosti se pro úložnou plochu na čepu volí zpravidla tolerance v tolerančním stupni IT6 a pro úložnou plochu v tělese ve stupni IT7.

Pro kuličková a válečková ložiska menších rozměrů je možné použit pro čep stupeň IT5 a díru v tělese IT6.

Pro ložiska vyšších stupňů přesnosti, pro uložení s vysokými požadavky na přesnost, např. vřetena obráběcích strojů, je pro hřídel doporučený stupeň nejméně IT5 a pro těleso nejméně IT6.

Dovolená úchylka kruhovitosti a válcovitosti a dovolené čelné házení úložných a opěrných ploch pro ložiska musí být vzhledem k ose menší než rozsah tolerance průměrů čepu a díry. Se stoupající přesností použitých ložisek se zvyšují i požadavky na přesnost úložných ploch. Doporučené hodnoty jsou uvedené v tabulce 28 a 29.

Montáž a demontáž ložiska v případě, že jeden z kroužků je uložený s vůlí (hybně), je lehká a nenáročná. Pokud je z provozních důvodů potřebné, aby oba kroužky byly uloženy s přesahem, je potřebné volit vhodný typ ložiska, např. rozebíratelné ložisko (kuželíkové, válečkové, jehličkové) nebo ložisko s kuželovou dírou. Čepy hřídelů pro uložení pouzder pro ložiska s kuželovou dírou mohou být v toleranci h9 nebo h10, geometrický tvar musí být v přesnosti IT5 nebo IT7 podle náročnosti uložení.

Axiální posuv kroužků volného ložiska se musí zabezpečit při všech provozních podmínkách.

Při použití nerozebíratelných ložisek se posuv bodově zatíženého kroužku dosáhne jeho uložením s vůlí (hybně).

V tělesech ze slitin z lehkých kovů je potřebné v případě, že vnější kroužek bude uložen s vůlí, díru vypouzdřit ocelovým pouzdrem.

Spolehlivou posuvnost v axiálním směru dosáhneme, pokud v uložení použijeme válečková ložiska v provedení N a NU nebo radiální jehlová ložiska.

Doporučované tolerance průměrů čepů a děr připojovaných součástí jsou pro radiální i axiální ložiska uvedeny v tabulkách 30 až 35.